Na slovíčko s Danielom Kubíčkom

Ak ste niekedy zažili atmosféru hromadnej prechádzky s desiatkami veselých chvostov alebo ste zachytili vlnu solidarity pri pomoci bíglom v núdzi, meno Daniel Kubíček vám netreba špeciálne predstavovať. Daniel je človek, ktorý svoju energiu a voľný čas investuje do budovania priestoru, kde sa majitelia tohto ikonického plemena cítia ako jedna veľká rodina.

Pre slovenskú kynologickú obec a chovateľov je podstatný jeden detail: Daniel nie je len teoretický nadšenec, ale hrdý majiteľ bígla s preukazom o pôvode. Jeho vzťah k plemenu je založený na hlbokom rešpekte k jeho štandardu a povahe, čo dokazuje aj jeho aktuálny parťák Emmett z chovateľskej stanice Little Carpathians.

V rozhovore s ním rýchlo pochopíte, že jeho hlavným cieľom je spájanie komunity. Pre Daniela je budovanie priateľstiev medzi majiteľmi a chovateľmi prioritou, zatiaľ čo jeho benefičná činnosť funguje ako dôležitý, no dopĺňajúci pilier. Daniel je predsedom nadačného fondu Bíglové sobě – naděje pro lepší život. Jeho pomoc je cielená a má jasný, takmer až symbolický cieľ: podporu organizácie Druhá šance u Františka, ktorá sa stará o návrat laboratórnych bíglov do bežného života. Práve kvôli svojej miernej a poddajnej povahe sú bígle, žiaľ, najčastejšie využívaným plemenom na pokusy v laboratóriách. Daniel sa cez svoj nadačný fond stáva aj záchrannou sieťou pre majiteľov v núdzi, ktorým pomáha financovať nákladnú veterinárnu starostlivosť a zachraňovať tak životy tam, kde chýbajú prostriedky.

Daniel Kubíček: Motor česko-slovenskej bíglej komunity a hlas pre tých, ktorí potrebujú pomoc

Prinášame vám rozhovor o začiatkoch, veľkých srdciach a plánoch, ktoré nás v bíglom svete čakajú v tomto roku. Danielove odpovede ponechávame v pôvodnom českom znení, aby sme zachovali jeho autentický hlas a podčiarkli česko-slovenské puto našej komunity.

Daniel, začnime tým najdôležitejším: Ste aj vy hrdým majiteľom bígla? Ak áno, ako sa volá váš štvornohý parťák a čím si vás toto plemeno definitívne získalo?

Jsem hrdý majitel bígla. Vlastně si myslím, že kdybych tehdy neměl svého prvního bígla, celý tenhle kolotoč by možná nikdy nevznikl. Můj úplně první parťák, který stál u začátku všeho, se jmenoval Ares. Dnes v jeho stopách pokračuje Emmett. Každý z nich mi do života přinesl něco jiného, ale oba mají jedno společné, změnili mi pohled na svět i na odpovědnost, kterou vůči těmto úžasným psům máme.

Když jsem si před téměř dvaceti lety pořizoval svého prvního bígla, nevěděl jsem o plemeni v podstatě vůbec nic. Netušil jsem nic o průkazech původu, o rozdílu mezi chovem a množírnami. Nebylo za tím žádné studium, žádné dlouhé plánování. Byl za tím čistý pocit. Okamžik, kdy si vás ten pes získá pohledem a vy víte, že patří k vám. A právě tenhle pocit se postupně proměnil v něco mnohem většího: v odpovědnost pomáhat i těm bíglům, kteří takové štěstí neměli.

Spomínate si na moment, kedy ste si povedali: "Idem zorganizovať prvé stretnutie"? Čo bolo vtedy hlavným spúšťačom?

Ten skutečný spouštěč přišel vlastně úplně nenápadně. Bylo to na jednom srazu, kam jsme vyrazili spíš náhodou. Byli jsme tam poprvé a upřímně, trochu se na nás zapomnělo. Zůstalo nás stranou jen pár lidí. Jenže právě tohle opomenutí se ukázalo jako dar. Zůstala tam malá skupina skvělých lidí, kteří si lidsky i povahově sedli. Udělali jsme si takový malý sraz ve srazu. Povídali jsme si, smáli se, naši bíglové spolu běhali… a bylo v tom něco opravdového.

Protože se nám ta atmosféra zalíbila a cítili jsme, že jsme na stejné vlně, začali jsme si organizovat vlastní setkání. Nešlo o nic velkého ani oficiálního. Šlo o radost ze společného času, o sdílení zkušeností a o přirozené přátelství, které vzniklo kolem našich psů.

Kdyby mi tehdy někdo řekl, že za pár let budu pořádat celorepublikové i mezinárodní srazy, že budu jezdit na dovolené s lidmi, které jsem původně znal jen z Facebooku, že se nám podaří vytvořit český rekord v počtu bíglů na jednom místě, a že dokonce založím nadační fond, který bude pomáhat těm, kteří v životě neměli tolik štěstí… asi bych si pomyslel, že je blázen. A dnes? Dnes je to všechno skutečnost. A pro mě osobně je největší radostí to, že za tím vším nejsou čísla ani rekordy, ale skutečná pomoc a konkrétní osudy psů, kterým můžeme dát druhou šanci.

Pamätáte si ešte na úplne prvé podujatie, ktoré ste zorganizovali? Koľko psov prišlo a aké boli vaše pocity po jeho skončení?

Jeden z prvních srazů, který mi utkvěl v paměti úplně nejvíc, byl ten na Pustevnách. Psal se konec dubna a člověk by čekal jaro, slunce a rozkvetlou přírodu. Místo toho nám napadlo patnáct centimetrů sněhu a teplota klesla na minus pět stupňů. Upřímně, byla to zkouška. Říkali jsme si, kolik lidí to odradí. A přesto přijelo 74 bíglů z celé republiky. V mrazu, ve sněhu, s úsměvem a odhodláním. Byl to moment, kdy jsem si naplno uvědomil, že už nejde jen o obyčejné setkání pejskařů. Šlo o komunitu. O lidi, kteří jsou ochotni překonat nepohodlí jen proto, aby byli spolu. Dodnes na ten sraz všichni vzpomínají. Smějeme se tomu, že jsme na konci dubna uspořádali skoro zimní sraz. Ale pro mě to byl hlavně důkaz, že když se spojí nadšení, srdce a láska k bíglům, nezastaví nás ani sníh. A právě tahle energie a soudržnost se později přirozeně proměnila i v ochotu pomáhat těm, kteří takové zázemí neměli.

Bígl a voľný pohyb sú často dve protichodné veci. Máte nejaké zlaté pravidlá, aby sa z hromadnej prechádzky nestala hromadná poľovačka?

Ano, bígl a volný pohyb… to je kombinace, která umí být krásná i nebezpečně dobrodružná zároveň. Za ty roky jsme si vytvořili několik "zlatých pravidel", která nám pomáhají, aby se z hromadné procházky nestala hromadná honitba za prvním zajícem.

První pravidlo je jednoduché: bezpečnost je vždy víc než ego. Pokud si majitel není stoprocentně jistý přivoláním, pes jde na dlouhé vodítko. Není to ostuda. Naopak je to projev zodpovědnosti vůči ostatním.

Druhé pravidlo: začínáme klidně. Nejdřív necháme psy trochu seznámit, vyběhat energii pod kontrolou a až potom se jde do otevřenějšího prostoru. Bígl, který má vybitou první vlnu nadšení, přemýšlí o něco víc.

A možná to nejdůležitější pravidlo: komunita. Když jde pohromadě větší skupina zkušených lidí, kteří si navzájem pomáhají a sledují psy společně, funguje to mnohem lépe. Není to chaos, ale týmová spolupráce.

Bígl v pohybu je nádherný pohled. A když se spojí disciplína, respekt a láska k plemeni, dá se i z větší skupiny udělat radostná procházka, ne lovecká výprava.

Čo vás osobne najviac motivuje k tomu, aby ste vo svojom voľnom čase a s takým nasadením pokračovali v organizovaní ďalších akcií?

Když vidím desítky bíglů a jejich majitele, jak se smějí, povídají si a vznikají mezi nimi nová přátelství, uvědomuji si, že to má smysl. Nejde jen o srazy. Jde o komunitu, která stojí při sobě. Ale upřímně, tím nejsilnějším motorem jsou pro mě ti bíglové, kteří takové štěstí neměli. Ti, kteří si prošli laboratoří, množírnami, opuštěním nebo nezájmem. Když díky našim akcím a společné energii dokážeme vybrat prostředky, pomoci konkrétnímu psovi, zaplatit léčbu nebo mu najít nový domov, v tu chvíli vím, že ten čas, energie i únava mají hluboký smysl.

Organizování akcí není vždy jednoduché. Zabere to hodně večerů, plánování, odpovědnosti. Ale když pak vidím výsledek, radost lidí, šťastné psy a skutečnou pomoc těm nejzranitelnějším, všechno do sebe zapadne. A možná je za tím ještě jedna věc. Vděčnost. Vděčnost za to, že já jsem měl štěstí na své psy. A potřeba to štěstí poslat dál.

"Výjimečné jsou emoce, soudržnost a vědomí, že to, co začalo jako malé setkání pár nadšenců, dnes pomáhá měnit konkrétní životy".

Ktoré z doterajších podujatí považujete za svoje najúspešnejšie alebo srdcu najbližšie? Čím bolo výnimočné?

Je těžké vybrat jedno jediné podujatie, protože každé mělo svoje kouzlo a každý sraz nesl nějaký příběh. Ale pokud bych měl mluvit o tom, co mi zůstalo nejvíc v srdci, pak jsou to akce, kde se spojila obrovská účast s hlubokým smyslem. Jedním z nejsilnějších momentů byl okamžik, kdy se nám podařilo vytvořit český rekord v počtu bíglů na jednom místě. Nebyl to jen rekord jako číslo. Byl to důkaz, že když se lidé spojí pro jednu myšlenku, dokážou neuvěřitelné věci. Když jsem stál a viděl tu masu bíglů a jejich majitelů pohromadě, měl jsem husí kůži. Ale stejně silné jsou pro mě i ty akce, kde se podařilo vybrat prostředky na konkrétní pomoc. Když víte, že díky společnému setkání dokážete zaplatit operaci, léčbu nebo dát druhou šanci psovi, který si prošel těžkým osudem, v tu chvíli všechno dostává úplně jiný rozměr. Výjimečné nejsou jen počty. Výjimečné jsou emoce, soudržnost a vědomí, že to, co začalo jako malé setkání pár nadšenců, dnes pomáhá měnit konkrétní životy. A právě proto jsou mi tyto akce tak blízké. Nejsou jen o radosti, ale i o odpovědnosti a srdci.

Komu konkrétne vaše zbierky pomáhajú a prečo ste si vybrali práve túto formu pomoci?

Naše sbírky pomáhají především bíglům, kteří neměli v životě takové štěstí jako ti naši doma na gauči. Nejčastěji jde o psy z množíren, z nevhodných podmínek, o opuštěné nebo zdravotně znevýhodněné jedince, kteří potřebují léčbu, operaci nebo čas na nový začátek. Pomáháme konkrétním případům. Ne anonymně, ne obecně. Vždy za tím stojí konkrétní pes, konkrétní příběh a konkrétní potřeba. A právě to je pro mě důležité: vidět, že pomoc má jasný směr a skutečný dopad.

Proč právě tato forma pomoci? Protože jsem si uvědomil jednu věc, že já měl štěstí. Měl jsem možnost zažít radost, kterou bígl přináší do rodiny. A čím víc jsem poznával komunitu a zároveň i odvrácenou stránku chovu, tím víc jsem cítil potřebu něco vracet. Nechtěl jsem zůstat jen u hezkých srazů a společných fotografií. Chtěl jsem, aby každé setkání mělo i hlubší smysl. Aby radost zdravých a milovaných psů mohla pomoci těm, kteří o lásku teprve bojují. Nadační fond tak pro mě není jen organizace. Je to přirozené pokračování celé cesty. Od nadšení pro jedno plemeno až k odpovědnosti za jeho osudy.

Aká je odozva ľudí? Sú majitelia psov ochotní pomáhať aj iným psíkom, ktorí nemali toľko šťastia na milujúci domov?

Odezva lidí mě upřímně nepřestává překvapovat. A to v tom nejlepším slova smyslu. Majitelé bíglů velmi dobře vědí, kolik radosti, energie a lásky jim jejich pes dává. A možná právě proto dokážou hluboce soucítit s těmi, kteří takové štěstí neměli. Když představíme konkrétní příběh, konkrétního psa, který potřebuje pomoc, lidé reagují neuvěřitelně rychle a s otevřeným srdcem. Často nejde o velké částky. Jde o symbolické příspěvky od mnoha lidí. Ale právě v tom je ta síla. Každý přidá malý dílek a dohromady z toho vznikne něco velkého. A hlavně je za tím skutečný zájem, ne povinnost. Mnohokrát jsem zažil moment, kdy se během krátké doby podařilo vybrat potřebnou částku na léčbu nebo jinou pomoc. A v tu chvíli si vždy uvědomím, že naše komunita nestojí jen na společných procházkách a fotografiích, ale na empatii a odpovědnosti. Ano, lidé jsou ochotní pomáhat. A často víc, než by si sami mysleli. Stačí jim ukázat, že jejich pomoc má konkrétní smysl a skutečný dopad na život jednoho psa. A to je pro mě obrovská naděje.

Máte nejaký konkrétny príbeh psa v núdzi, ktorému vaša komunita pomohla a ktorý vás mimoriadne chytil za srdce?

Jedním z příběhů, který mě opravdu hluboce zasáhl, byl příběh psa jménem Tobby. Patří kolegyni z našeho nadačního fondu a potřeboval náročnou operaci obou zadních nožek. Bez ní by neměl šanci na plnohodnotný život. Když jsme jeho příběh zveřejnili, bylo krátce po šesté hodině večer. Upřímně, doufali jsme, že se část potřebné částky podaří vybrat během několika dní. Realita nás ale naprosto ohromila. Druhý den v 11 hodin dopoledne bylo vybráno přes 90 000 korun. Během jediné noci. To byl moment, kdy jsem si znovu uvědomil, jak obrovské srdce naše komunita má. Lidé reagovali okamžitě, sdíleli, přispívali, psali podporu. Nešlo jen o peníze. Šlo o vlnu solidarity a empatie. Dnes je Toby šťastný pes. Běhá, raduje se ze života a dělá radost své rodině. A pokaždé, když ho vidím, je to pro mě důkaz, že to, co děláme, má skutečný a hmatatelný význam. Protože za každou sbírkou není jen částka na účtu. Je za ní druhá šance na život.

V čom sú podľa vás majitelia bíglov iní ako majitelia ostatných plemien? Existuje niečo ako "bíglia povaha" aj u ľudí?

Myslím si, že něco jako "bíglí povaha" opravdu existuje. A nejen u psů, ale i u lidí. Bígl je veselý, tvrdohlavý, energický, společenský a má silný vlastní názor. A mám pocit, že jeho majitelé si k němu nějak přirozeně sednou. Bígla si totiž většinou nepořídí člověk, který chce absolutní poslušnost a sterilní klid. Pořídí si ho někdo, kdo má rád život, pohyb, trochu chaosu a hodně emocí.

Majitelia bíglov bývají otevření, přátelští a mají smysl pro humor. Protože bez humoru se s bíglem dlouhodobě žít nedá. Naučí vás trpělivosti, nadhledu a schopnosti zasmát se i situacím, které by majitel jiného plemene možná bral jako problém. A ještě jednu věc pozoruji a to soudržnost. Možná právě proto, že víme, jak specifické plemeno máme doma, držíme víc při sobě. Sdílíme zkušenosti, radíme si, podporujeme se. A když jde o pomoc psovi v nouzi, dokážeme se semknout velmi rychle. Takže ano, myslím si, že existuje určitá "bíglí energie", která spojuje nejen psy, ale i jejich lidi. A možná právě proto je ta naše komunita tak silná.

Čo by ste odkázali novopečeným majiteľom šteniatok, ktorí možno práve teraz zápasia s bíglou tvrdohlavosťou alebo neutíchajúcou energiou?

V první řadě bych jim řek: "vydržte". Bíglí štěně umí člověka během pár týdnů vyzkoušet víc než cokoli jiného. Tvrdohlavost, energie, selektivní sluch, nevyčerpatelná chuť objevovat svět… To všechno je součást balíčku. A není to chyba psa. Je to jeho přirozenost. Důležité je nastavit jasná, ale laskavá pravidla. Bígl potřebuje vedení, důslednost, a hlavně smysluplné vybití energie. Unavený bígl je šťastný bígl a klidnější majitel. Dlouhé procházky, práce nosem, hry, zapojení hlavy. To je klíč. Zároveň bych jim ale řekl ještě jednu věc: to období uteče rychleji, než si teď myslí. Z malé střely se postupně stane oddaný parťák, který vás bude milovat bez podmínek a půjde s vámi kamkoli. A pokud mají pocit, že to někdy nezvládají, nejsou v tom sami. Komunita je tu právě proto, aby si lidé pomáhali, sdíleli zkušenosti a podpořili se i ve chvílích, kdy má člověk chuť si sednout a říct si: "Proč jsem si nepořídil akvárium s rybičkami?" Bígl není snadné plemeno. Ale odměna, kterou vám vrátí, je obrovská. A stojí za to.

Ako vnímate prepojenie vašich aktivít s Klubom chovateľov bíglov Slovenska? V čom vidíte najväčší prínos spolupráce medzi chovateľmi a majiteľmi?

Vnímám to jako velmi přirozené a důležité propojení. Chovatelé nesou obrovskou odpovědnost za budoucnost plemene. Za jeho zdraví, standard, povahu i kvalitu chovu. Majitelé zase tvoří každodenní realitu toho, jak bígl žije v rodinách, jak je vychováván a jak je plemeno vnímáno veřejností. Podle mě by tyto dva světy neměly stát proti sobě, ale vedle sebe.

Největší přínos spolupráce vidím ve sdílení zkušeností a v osvětě. Chovatelé mohou předávat své znalosti o genetice, zdraví a správném výběru štěněte. Komunita majitelů zase přináší reálnou zpětnou vazbu ze života. Jak se s bíglem žije, s čím lidé bojují, co funguje a co ne. A pokud se tyto dva pohledy propojí, může z toho vzniknout silná a zdravá základna pro celé plemeno. Méně nedorozumění, více porozumění. Více informovaných rozhodnutí při pořizování štěňat. A v konečném důsledku méně psů, kteří skončí v nouzi. Osobně věřím, že když nás spojuje láska k bíglům, měli bychom hledat to, co nás spojuje, ne to, co nás rozděluje. Protože jen společně můžeme plemeni skutečně pomoci.

A čo Vaše vízie a plány na aktuálny rok 2026?

Rok 2026 vnímám jako další krok na cestě, kterou jsme společně začali před lety úplně nenápadně. Chci, aby naše podujatia dál rostla. Ne nutně jen počtem, ale hlavně kvalitou a smyslem. Rád bych udržel celorepublikové i mezinárodní srazy jako místo, kde se lidé cítí vítaní, kde vznikají přátelství a kde je radost být součástí komunity. Velkou prioritou zůstává pomoc bíglům v nouzi. Chceme pokračovat v konkrétních sbírkách, zrychlit pomoc tam, kde jde o čas, a ještě víc pracovat na osvětě. Aby si lidé pořizovali bígla informovaně a zodpovědně a aby těch, kteří potřebují zachraňovat, bylo postupně méně.

Rád bych také víc propojoval komunitu napříč hranicemi. Myslím si, že česká a slovenská bíglí komunita má k sobě velmi blízko… mentalitou i srdcem. Spolupráce může být inspirací pro obě strany. A osobně? Chci si uchovat radost z toho, proč to celé vzniklo. Aby to nebyla jen organizace akcí, ale stále živá myšlenka, že když se spojí lidé se stejným srdcem, dokážou měnit konkrétní psí osudy. Pokud bude rok 2026 rokem dalších šťastných návratů domů a dalších společných setkání, budu vědět, že jdeme správným směrem.

Na aké konkrétne podujatia sa môžeme tešiť v kalendári pre rok 2026? Chystáte nejaké novinky, ktoré tu ešte neboli?

Kalendář na letošní rok je opět pestrý a věřím, že si v něm každý najde to své. Počítáme s tradičními sezónními trekmi, které se už staly srdcem celé komunity. Jarní, podzimní, dušičkový i zimní trek mají své kouzlo a pokaždé nesou jinou atmosféru. Nejde jen o kilometry, ale o myšlenku spojení pohybu, radosti a pomoci.

Chybět nebudou ani velké srazy, kde se potkáváme osobně a kde vždy vznikají ty nejsilnější momenty. Rádi bychom opět posunuli hranice účasti a třeba zase překvapili něčím, co zůstane v paměti jako Pustevny ve sněhu.

Co se týká novinek, pracujeme na několika překvapeních. Rádi bychom přinesli ještě silnější propojení online a reálného světa, aby se mohli zapojit i ti, kteří to mají daleko.

Uvažujeme také o tematickém mezinárodním setkání, které by víc propojilo českou a slovenskou komunitu.

A samozřejmě zůstává hlavní myšlenka, každé podujatie by mělo nést i charitativní rozměr. Nechceme jen potkávat se. Chceme, aby každé setkání mělo přesah a pomáhalo dál. Letošní rok by měl být rokem dalšího růstu, ale hlavně rokem silných příběhů a společné energie.

Čo by ste odkázali návštevníkom stránky www.beagleclub.sk, ktorí nad účasťou na treku alebo stretnutí ešte len uvažujú a možno majú rešpekt z veľkej skupiny psov?

V první řadě bych jim chtěl říct: "rozumím vám". Respekt z větší skupiny psů je naprosto přirozený. Každý z nás tam jednou stál poprvé a přemýšlel, do čeho vlastně jde. Naše podujatia ale nejsou o chaosu ani o tlaku. Jsou o bezpečné atmosféře, vzájemném respektu a zkušenějších lidech, kteří nováčkům rádi pomohou. Nikdo nikoho nesoudí, nikdo se nikomu neposmívá. Naopak, víme, že každý bígl je osobnost a každý majitel prochází svou cestou. Pokud si někdo není jistý přivoláním, může mít psa na vodítku. Pokud chce zůstat víc stranou, je to v pořádku. Nikdo nemusí dokazovat odvahu ani výkon. Důležité je cítit se dobře. A možná právě ten první krok je nejtěžší. Jakmile ho ale uděláte, velmi často zjistíte, že jste našli komunitu lidí, kteří řeší podobné radosti i starosti. A že velká skupina bíglů není strašák, ale nezapomenutelný zážitek.

Takže pokud váháte – přijďte. Možná odjedete s novými přáteli. A možná zjistíte, že jste právě vstoupili do komunity, která drží při sobě.

💬 Daniel je administrátor skupín na Facebooku:

• Bígl - rebel (skupina pre všetkých fanúšikov plemena bígl)

• Bíglové sobě - naděje pro lepší život

Všetky plánované podujatia nájdete TU. 

Daniel, ďakujeme vám za tento rozhovor. (KCHB)

Informácie o laboratórnom využívaní bíglov v Českej republike

Situácia v laboratóriách v ČR

Hoci sa v Európskej únii od testovania kozmetiky na zvieratách upustilo, v Českej republike stále existujú zariadenia, kde sú psy, takmer výhradne plemena bígl, legálne využívané na testovanie v oblasti medicíny. Podľa dostupných údajov ide o tri hlavné pracoviská, ktoré majú oprávnenie na takéto projekty.

● Dve zariadenia sa zameriavajú na vývoj a testovanie veterinárnych liečiv (teda liekov určených priamo pre psy a iné zvieratá).

● Jedno zariadenie sa špecializuje na testovanie liečiv pre humánnu medicínu (lieky pre ľudí).

Práve z týchto zariadení putujú bígle po ukončení tzv. "ľahkých a stredne ťažkých" pokusov do útulku v Borovne, kde projekt Druhá šance u Františka preberá štafetu. Tieto psíky predtým nikdy nepoznali trávu, slnko ani bežné sociálne interakcie, preto je Danielova podpora tejto konkrétnej komunity taká kľúčová.

Prečo práve bígl?

Laboratóriá si toto plemeno nevyberajú náhodou. Bíglovia sú vďaka svojmu vysokému prahu bolesti, nekonfliktnej povahe a absolútnej absencii agresie voči ľuďom ideálnymi "pacientmi". Bohužiaľ, ich mierna povaha, pre ktorú ich milujeme ako spoločníkov, je v tomto priemysle ich najväčšou nevýhodou.

Postoj k nadačnej a charitatívnej činnosti

V rámci svojej oficiálnej agendy sa klub riadi nasledovnými princípmi:

● Neutralita: Klub chovateľov bíglov Slovenska (KCHB) priamo nepodporuje žiadne nadačné fondy, občianske združenia, spolky ani iné externé organizácie.

● Sloboda rozhodovania: Zapojenie sa do benefičných akcií a podpora charitatívnych projektov je ponechaná na individuálnom a slobodnom rozhodnutí každého jedného člena klubu.

KCHB si váži osobné iniciatívy svojich členov, ktoré vykonávajú v rámci svojho súkromného rozhodnutia mimo oficiálnych štruktúr klubu.